Výročí 100 let od narození paní Valerie Hladké

VALERIE HLADKÁ – VÝROČÍ 100 LET OD NAROZENÍ choreografky a spoluzakladatelky souboru

Letos v únoru by se dožila 100 let spoluzakladatelka a dlouholetá choreografka nejen našeho Folklorního souboru HANAČKA Litovel, ale v minulosti i Hanáckého souboru písní a tanců Hanačka Slatinice.

Paní Valerie Hladká se narodila dne 7. 2. 1918 v Topolanech, v rodině živnostníka – hostinského. Dětství prožila v Olomouci, kde navštěvovala základní školu a následně vystudovala rodinnou školu.

Za velké podpory rodičů hodně sportovala (cvičila, běhala, bruslila, jezdila na koni…) a také navštěvovala taneční kroužek Fr. Novotného v Olomouci, kde se naučila všechny moravské tance. Tím se dostala i k národopisu, což bylo dobrým předpokladem pro její budoucí působení ve folkloru.

S manželem Břetislavem Hladkým žila ve Slatinicích a měli 2 děti – syna Milana a dceru Dagmar. Syn dosud působí v muzice Hanačka Slatinice.

Slatinický soubor byl založen krátce po 2. světové válce - v září r. 1945 - s názvem „Krojovaná družina Mánesova sboru“. Díky tehdejšímu nadšení v něm po založení tančilo, hrálo a zpívalo neuvěřitelných 160 členů. Hned v roce 1946 při oslavách 1. výročí osvobození soubor vystupoval pro prezidenta Edvarda Beneše. Jeho manželce Haně Benešové věnoval hanácký kroj. To už soubor působil pod Sokolem jako „Taneční kroužek Sokola Slatinice“, později existoval pod Osvětovou besedou jako „Hanácký soubor písní a tanců Hanačka Slatinice“.

Talent paní Hladké a její zkušenosti z působení v olomouckém tanečním kroužku byly pro soubor obrovským přínosem.

Úspěšná vystoupení soubor brzy proslavila a o Hanačku se začal zajímat rozhlas i televize. Nahrávalo se pro Československý rozhlas Brno, Ostrava a Olomouc. Československá televize natočila s Hanačkou hned několik pořadů: „Hanácké kraslice“, „Z kraje Ječmínkova“, „Hanácká suita“, „Zemědělský magazín“, „Mánes“, „Zastaveníčko v Olomouci“ a „Z mého kraje“. Soubor úspěšně vystupoval v republice i v zahraničí. V r. 1969 dostal pozvání na festivaly v Německu a Švýcarsku, kde v Lausanne obdržel 1. místo za překrásné hanácké kroje. Dále cestoval do Polska, Jugoslávie a dalších zemí Evropy. V r. 1972 účinkoval na Světovém mezinárodním folkloristickém festivalu studentstva v Záhřebu.

V roce 1981 byl v Litovli tehdejším SZK ROH Tesla Litovel zakládán folklorní soubor a o pomoc byla požádána právě paní Valerie Hladká.

Proběhl nábor členů na litovelském Gymnáziu Jana Opletala, také byla zveřejněna výzva v místním Kulturním zpravodaji. Od podzimu začal nácvik prvních hanáckých tanců a zároveň postupné pořizování nových krojů a rekvizit.

Nácvik tanců vedla p. Hladká a spolu s ní do Litovle dojíždělo i několik zkušených tanečníků ze Slatinic, kteří jí s nácvikem pomáhali.

Shodou okolností měl v té době slatinický soubor značné existenční komplikace (finanční a především s doprovodnou hudbou), které vyvrcholily tím, že muzika soubor opustila a začala se věnovat samostatné činnosti. Muzika bez souboru existovat může, ale tanečníci bez muziky nikoliv. Ve Slatinicích se soubor rozpadl. Tanečníci, kteří nechtěli s tancováním úplně skončit, přešli do Litovle a posílili tak řady nově vzniklého Hanáckého souboru písní a tanců Hanačka Litovel.

Vedoucím souboru byl Jan Holinka a choreografkou Valerie Hladká – oba ze Slatinic. Soubor hudebně doprovázela litovelská Dechová hudba Haná, kterou vedl Oldřich Jakl. Činnost souboru byla celkově zastřešována SZK ROH Tesla Litovel. Soubor měl 12 tanečních párů a lidového vypravěče.

Následovala první úspěšná vystoupení – nejprve v Litovli a okolí, později i v zahraničí. Soubor brzy vycestoval i s dechovkou na Slovensko do partnerského města Revúca, dále do tehdejší NDR a později na 12ti denní zájezd do SSSR do Volgogradu.

Byla založena tradice litovelských Hanáckých bálů, které pro velký zájem veřejnosti musely být v prvních letech pořádány vždy v pátek i v sobotu.

V pozdějších letech vznikl i dětský soubor, tehdy s názvem Moravěnka, který také nacvičoval choreografie p. Hladké.

Paní Hladká aktivně pracovala se souborem až do r. 1996. Do svých 78 roků vedla nácviky na pravidelných středečních zkouškách souboru, připravovala choreografie jednotlivých tanců i tanečních pásem. Potom už si užívala zaslouženého odpočinku, ale nadále se jako vzácný host účastnila některých litovelských Hanáckých bálů a především oslav výročí souboru.

Po celou dobu velmi pečlivě dbala na přesné provedení tanečních kroků v jednotlivých pásmech všemi tanečníky. Říkávala: „Jedna noha musí být jako druhá…“ A Cófavá (slavnostní hanácký tanec) – ta musela být „jako když se vlní lány obilí“. Také vždy přísně dbala na správné nošení hanáckého kroje. Kroj musel být vždy vzorně naškrobený, vyžehlený a oblečený tak, jak má být. Žádná z nás si nedovolila např. vzít málo spodniček nebo vyjít v kroji bez šátku na hlavě nebo si snad vzít ke kroji něco, co k němu nepatřilo – např. hodinky apod. Neváhala upozornit i kohokoliv cizího, pokud byl oblečený v kroji, ale neměl ho jak se patří. Její slova máme dodnes v živé paměti.

Ve Folklorním souboru HANAČKA Litovel i nyní čerpáme z jejího díla a zkušeností.

Její choreografie tanců a tanečních pásem nadále používáme. Často na ni hlavně při nácviku vzpomínáme a ona nás jistě tam nahoře bedlivě sleduje.

Snažíme se nadále co nejlépe dodržovat její zásady ohledně stylové „čistoty“ a nošení krojů a tyto zásady předávat dalším generacím v souboru.

Paní Hladká odešla z našeho světa dne 24. 8. 2004 ve věku 86 roků.

Celý život se věnovala folklóru a v našich tancích, které úspěšně už 37 let předvádíme doma i v zahraničí, s námi zůstává i nyní, po 100 letech od jejího narození.

Stanislava Kulatá